Vítězkou, které náleží zveřejnění rozhovoru, se v 6. kole soutěže Klubu šitého šperku stala Portokali:
1. Něco o sobě? A co třeba Tvůj nick (jméno) na Fleru?
Je mi 24, jsem z Brna a pomalu zakončuju studium. Do toho pracuju, starám se o domácnost, cestuju a když zbyde čas, dělám šperky. Můj nick - Portokali - mě provází už roky. V řečtině znamená "pomeranč" nebo "oranžová" a vznikl celkem logicky, mám totiž rezavé vlasy a taky mám ráda řečtinu.
Asi bych mohla zmínit i jiné věci, kterým se ráda věnuju ve volném čase, kromě cestování je to pečení sladkostí, psi - hlavně obří plemena (moje srdcovka jsou leonbergeři, i když momentálně mám pyrenejského horského psa a hovawarta) a baví mě výcvik především obran. Ráda se učím cizí jazyky, které mě i částečně živí, a doslova zbožňuju knížky Stephena Kinga. A jako poslední věc se přiznám, že mě opravdu baví a zajímá trestní právo.
2. Jak dlouho se věnuješ šitým šperkům a kde byl prvopočátek, který Tě k tomu přivedl?
Šití se nevěnuju vůbec dlouho, je to asi rok. V létě 2009 jsem začala se šperky z hlíny, pak jsem se nějakou dobu věnovala ketlování a když jsem objevila beadweaving a korálkovou výšivku, bylo jasné, že u toho chvíli zůstanu.
3. Kde čerpáš inspiraci? Jak vznikají Tvoje šperky a kolik jim věnuješ času?
Nemůžu říct, že by mě něco obzvlášť inspirovalo, i když občas třeba udělám nějakou květinu, která se mi líbí. Většina nápadů ke mně přijde prostě jen tak, najednou se objeví. Někdy se nechám inspirovat materiálem a když mi delší dobu chybí chuť do tvoření, vždycky mě nabije moje milovaná Valencia, kde se nacházím zhruba třikrát do roka, ale to není asi úplně inspirace, spíš změna prostředí. Tam mě to spíš popohání k nošení šitých šperků, tamní ženy jsou daleko víc odvážné než my Češky, co do šperků i oblékání.
Moje šperky a dekorace většinou vznikají pomalu a někdy docela těžce, především kvůli škole nemám moc času, ale o to víc mám ráda prázdniny, to jsem schopná strávit v procesu třeba 15 hodin denně.
4. Na který tvůj šperk (výrobek) jsi nejvíc hrdá, kterého si nejvíc vážíš?
Ve chvíli, kdy dodělám nějaký kousek, jsem nejvíc hrdá právě na něj. Zdaleka ještě neumím všechno a na všem novém se něco naučím, takže každý výrobek je pro mě nějak významný. Samozřejmě jsem pyšná na Orchidejový náhrdelník, který vyhrál soutěž, ale mezi moje miláčky teď patří i Kalamáři. Nejsou nijak přehnaně extravagantní, ale jsou působiví a i když už jich mám pár (a některé už vlastně nemám já), každý je i barevně jiný než ostatní, takže je to taková rodina, ale zároveň je každý kousek originál.
5. Jak propaguješ svoje šperky a jak se Ti to daří?
Kromě Fleru mám svůj vlastní internetový obchod a měla jsem také tu čest, že si mé práce před časem všimnul akademický malíř A. A. Ključinskij, se kterým mám momentálně nějaké společné plány. V roce 2011 jsem se stala členkou Sdružení umělců Moravy a Slezska, v jejich galerii jsou také vystaveny některé z mých šperků. A samozřejmě se propaguju sama na sobě! Daří se mi to jak kdy, přece jenom konkurence je veliká a už jenom v ČR je pěkných pár šperkařek, které se věnují beadweavingu a dělají úžasné kousky - stačí se podívat do našeho klubu.
6. Když tvoříš, posloucháš třeba oblíbenou hudbu?
U tvoření hudbu neposlouchám, k práci si vždy pouštím filmy. Jsem velký fanoušek hororů, takže většina mých šperků vznikla právě u nich, když chci změnu, pustím si nějaký dobrý bollywood.
7. Jak si představuješ svoji tvorbu třeba za 5 let, kam by ses ráda dostala, posunula?
Nemám vyloženě metu, za kterou bych cílevědomě šla. Tvořím, co mě napadne, co si přeje zákazník a momentálně to, co se po mě vyžaduje na výstavy (samozřejmě ne otrocky, ale občas je potřeba vyhovět i nárokům, které nevzejdou ode mě). Určitě bych si chtěla připsat na účet pár "monstršperků", které nejsou běžně nositelné, ale jsou to výstavní kousky. Taky mám dost nápadů na šité a vyšívané nešperky, které bych ráda zrealizovala.
