1. Něco o sobě? A co třeba Tvůj nick (jméno) na Fleru?
Jmenuji si Zuzana, je mi 21 a od rána do večera něco tvořím. Od malička jsem se věnovala výtvarnu a kreslení portrétů je mojí asi tak stejně velkou láskou jako korálky, a to je už co říct :). Kromě těchto dvou výdělečných zálib jsem také amatérský, ale vášnivý fotograf, ještě zapálenější genealog a milovník všeho starého, co dýchá staletími, jak ráda říkám, a ve chvílích, kdy nemám na nic jiného chuť, sedám s jehlicemi v rukou a pletu si na sebe svetry. Mám ráda černobílé filmy, Skotsko a keltskou hudbu, sbírám plyšové ovečky a ráda se zavírám do svého malého, ale útulného světa, který se zdá být mým vrstevníkům zcela nepochopitelný. Je totiž daleko od nynější doby, které moc nerozumím a v jejíchž kleštích se necítím svá.
Moje jméno na Fleru, tedy Lillian Bann, vzniklo postupně. Protože Zuzana znamená v hebrejštině lilie, ke které jsem někdy v 11 letech přidala „bílá“, abych měla nějakou pěknou adresu svých stránek, po čase se z toho vyvinula Lillian. Bann je pak úpravou irského překladu bílé - bán a my z toho s kamarádkou udělaly Bann. A to už mi zůstalo. Občas používám jednoslovný nick Lileas, ale je to opět Lillian, akorát v překladu do skotské gaelštiny.
2. Jak dlouho se věnuješ šitým šperkům a kde byl prvopočátek, který Tě k tomu přivedl?
Musím se přiznat, že šitému šperku se nevěnuji příliš dlouho, jen asi dva a půl roku. Začala jsem vedle školy podnikat jako grafik, korálky jsem doma nějaké měla a občas něco tvořila, ale pak se něco stalo a já nějakou náhodou, kterou si již nepamatuju, narazila na šitý šperk. Chtěla jsem to zkusit, a tak jsem si nastudovala na netu, co je k tomu třeba, a začala. Protože hrozně nerada čtu návody, ať jsou k čemukoliv, vždycky si prohlédnu obrázky a pak improvizuji stylem pokus – omyl. Najednou mě to pohltilo – a bylo vymalováno, dneska už mám pocit, že se od jehly nedokážu hnout a v noci častokrát nemohu spát, jak mi v hlavě lítají nápady, a já se nemůžu dočkat rána, až se na ně budu moct vrhnout.
3. Kde čerpáš inspiraci? Jak vznikají Tvoje šperky a kolik jim věnuješ času?
Řekla bych, že proudy mé inspirace jsou dva: příroda a historie. K přírodě přistupuju jako obdivovatel a ráda sedím a pozoruji, jak se vlní tráva, pohupuje listí, prostě vnímám ten cvrkot. Pak dostanu chuť něco přírodně laděného vytvořit. Další studánkou je pro mě historie a ráda se tak nějak po svém snažím šít věci, které by trochu připomínaly starobylé šperky našich předků.
Šití věnuji, co nejvíce času jen jde. Když zrovna nekreslím nebo se nehrabu v matrikách, tak zpravidla šiju nebo hotové věci fotím a vkládám. Není dne, kdy bych v ruce nedržela jehlu.
Moje šperky také vznikají různě. Některé jsou zcela spontánní, vezmu do ruky kabošon nebo korálky a bez nějaké bližší představy začnu šít. Pak jsou šperky, promyšlené, ke kterým si kreslím náčrty, speciálně pro ně kupuju materiál a snažím se držet plánu, který v průběhu tvorby přizpůsobuji.
4. Na který tvůj šperk (výrobek) jsi nejvíc hrdá, kterého si nejvíc vážíš?
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, vždy se vrátím k té první variantě – nejvíce si cením svého náhrdelníku pro soutěž Battle of the Beadsmith, tedy Muireall. Je v něm množství mého času, a jakmile jsem byla týden bez něho, místo, kde ho mám vystavený, zelo prázdnotou. Těžko bych ho prodávala, proto jsem mu nasadila vysokou cenu, jelikož se mi s ním prostě nechce loučit.
Ať má své nedostatky, o kterých vím, je to jako s lidmi – máme je rádi i s jejich chybami. A jestli mohu, ráda bych ještě jmenovala jednoho zástupce, který mi přinesl velkou radost, je jím Amber, náhrdelník, který se dostal do výběru na zahraničních stránkách - DeviantART.com)
5. Jak propaguješ svoje šperky a jak se Ti to daří?
Asi nevyužívám nějakých speciálních metod, snažím se propagovat samotnou tvorbou, tvořit tak, aby se to líbilo a lidi zaujalo. Pokud to jde, vkládám neustále novinky, pokouším se šít od malých věcí až po ty velké, aby byl široký záběr a každý si u mě vybral to své. Občas si na Fleru koupím nějakou tu reklamu, ale jinak zastávám názor, že když člověk tvoří proto, že ho to baví a naplňuje a nedělá to jen pro peníze, aby toho bylo hodně a rychle hotové, jeho čas nastane a lidi si ho najdou, i když to není třeba hned.
6. Kterou techniku máš nejradši a proč?
Tak to je těžká otázka, nejsem nijak vyhraněná, tvořím zrovna to, na co mám chuť. Někdy se mi chce vyšívat, tak vyšívám, jindy mrskám lístečky a někdy mám chuť si zasutaškovat (a přiznávám, že tahle chuť je poměrně nová, zprvu trpká, ale po čase se krásně promění a těžko jí už člověk může odolat :). Závisí to vždycky na náladách, a ty jsou u mě dost nevyzpytatelné. Navíc se musím přiznat, že dodnes neumím stehy pojmenovat, prostě jsem se je nějak naučila, ale názvy už jsou mi cizí, vždycky je zapomenu :).
7. Jak si představuješ svoji tvorbu třeba za 5 let, kam by ses ráda dostala, posunula?
Naučila jsem se absolutně nic neplánovat a radši si nic nemalovat a nepředstavovat, abych pak nebyla zklamaná. Mám sice své sny, za kterými se snažím jít, jsou-li uskutečnitelné, ale jinak mě nikdy nenapadlo, jak by mohla moje tvorba vypadat za rok, natož za pět. Budu hlavně ráda, když budu moct tvořit, další radost mi udělá, najdou-li se lidé, kterým nebude líto si moje věci koupit, ale jinak nemám žádné jasnější cíle ve své tvorbě. Nechávám ji růst bez tvarování, ať se sama projeví. Možná je to tím, že jsem zvyklá na vcelku spoutaný život, tak si dopřávám volnost ve své tvořivosti.
