Luuthien

Vítězkou, které náleží zveřejnění rozhovoru, se ve 4. kole soutěže Klubu šitého šperku stala Luuthien:

1. Něco o sobě? A co třeba Tvůj nick (jméno)?

Jmenuji se Lucka, pocházím z Domažlic, ale žiji v jedné vesničce kousek od Plzně, kde studuji antropologii. Když jsem kdysi dávno přemýšlela o přezdívce, pod kterou bych se prezentovala na internetu, hledala jsem něco, co by bylo aspoň trošku odvozeno od mého jména. V té době byla v plném proudu mánie kolem Tolkienovy trilogie Pán prstenů, která poznamenala i mne. Luthien je jednou z Tolkienových postav z pověsti Beren a Luthien. Bohužel tam, kde jsem se chtěla tehdy zaregistrovat, už někdo stejnou přezdívku měl, proto jsem si tam přidala ještě jedno „u“ a tím vznikla moje současná přezdívka, Luuthien, pod kterou se prezentuji i zde na fleru.

2. Jak dlouho se věnuješ šitým šperkům a kde byl prvopočátek, který Tě k tomu přivedl?

Šité šperky mne vždy uchvacovaly, především ty ve stylu gothic. Vždycky jsem si přála jeden takový mít. Ale moje korálkovací historie sahá ještě hlouběji. Půlka mého příbuzenstva totiž pochází z okolí Jablonce a většina z nich byla zaměstnanci Jablonexu. Není tedy divu, že mi už odmala vozili pytlíky s korálky. V té době byl mým šicím vrcholem náramek z kytiček. Potom ale přišlo období puberty, které se později proměnilo v období revolty. V té době jsem začala zpívat v metalové kapele a na korálky jsem úplně zapomněla. Kapela ale později začala jistým způsobem inklinovat ke gothic stylu. K tomu samozřejmě patří i móda a právě v tuhle chvíli jsem začala toužit po nějakém tom krásném šitém náhrdelníku. Brouzdala jsem na internetu, až jsem narazila na stránky b.hanny, která takové náhrdelníky tvořila. Jenže v té době jsem byla (a ještě pořád jsem) chudou studentkou, proto jsem myšlenku na nákup ihned zavrhla :o) Na těch stránkách jsem ale také objevila odkaz na fler, klikla jsem a hned jsem se dostala do světa, ve kterém žiji dodnes. Vzpomněla jsem si, že kdesi doma ještě leží krabice plná korálků. Hned jsem se na otočku rozjela z Plzně do Domažlic a ještě ten den jsem umotala pár kousků, které jsem okamžitě na fleru vystavila. Začínala jsem jednoduchými šperky, ale postupně jsem začala do korálkovacího světa pronikat natolik, až jsem si nakonec jednoho dne ten můj vysněný náhrdelník vyrobila sama. Abych pořád nemluvila jenom o gothic špercích, mimo ně jsem si poslední dobou velice oblíbila i takové ty složité a strašně pracné náhrdelníky, které většinou sestávají z kamene obšitého drobným rokajlem přišitého k pásu opět ušitého z drobných korálků a doplněného spousty aplikací a desítkami přívěsků. Tyhle náhrdelníky se teď staly mou další metou, kterou bych jednou chtěla ovládnout.

3. Kde čerpáš inspiraci? Jak vznikají Tvoje šperky, kolik času jim věnuješ?

Začnu od konce. Tvoření určitě věnuji času méně, než bych chtěla, ale více, než si momentálně můžu dovolit. Na jaře mě čekají státnice, proto mám teď spoustu práce s diplomovou prací a vůbec se školou. První obětí nedostatku času se stala kapela, která musela jít stranou. Ale korálkování se jen tak lehce nevzdám. Hlavně už kvůli tomu, že jsem někdy až moc ochotná a prostě slíbím, že tu zakázku udělám, ač vím, že zase nebudu nic jiného stíhat. Moje šperky většinou vznikají spontánně. Například, gothic šperky jsou jediné šperky v mé galerii, které jsem schopná opakovat a prodávat pořád dokola, protože si postup jejich výroby pečlivě dokumentuji. Někdy se mi ale stane, že šiji jeden z těchhle náhrdelníků a přitom si jednotlivé ušité součástky skládám vedle sebe, až z nich náhodně vznikne zase jiný vzor. Co se týče jednodušších šperků, ty vznikají úplně spontánně. Naopak třeba nad šperky pro soutěž Fler Beadweaving Teamu nejdřív dlouho přemýšlím. Snažím se vymyslet něco originálního a zároveň důmyslně zhotoveného. Takže nejdřív třeba jenom týden sedím a přemýšlím, co by se dalo udělat. Potom následuje týden, kdy si dělám nákresy a zase přemýšlím, tentokrát nad každým detailem, jestli je proveditelný. Potom už nastupuje samotná ruční práce, při které ale mozek opět nezahálí. Přes den dělám jednu část a večer, když už potom ležím v posteli, tak před usnutím přemýšlím nad tím, co budu dělat zítra a jak to budu dělat. V tomhle prostě postupuji systematicky a asi až zbytečně zodpovědně, ale mě to prostě baví. Důležité jsou pro mě barvy, jejich ladění. S různě barevnými korálky si vydržím hrát třeba půl dne. Takže inspirací je mi především vlastní materiál a potom ještě nesmím zapomínat na přírodu. To je jeden velký zdroj inspirace.

4. Na který svůj šperk (výrobek) jsi nejvíc hrdá, kterého si nejvíc vážíš?

Abych pravdu řekla, hrdá jsem úplně na všechny, které zhotovím. Ještě víc potom na ty, které se lidem líbí, třeba si je koupí a rádi je potom nosí. Hrdá jsem také na každý šperk, při jehož tvoření se naučím něco nového, který mě posune zase někam dál. Nebo třeba na ten šperk, kdy můžu říct, že to byl čistě jen můj nápad. Kdybych měla konkrétně jmenovat šperky, kterými se nejvíc chlubím, potom by to byly tři kousky - Korálková podprsenka a dva náhrdelníky Z chodských luk a polí a Podzim. Podprsenka je prostě originální kus ze šatníku, který jen tak někdo nemá. Co se týče náhrdelníků, oba byly vyrobeny pro klubovou soutěž a oba mi nakonec vybojovaly druhé místo, což si myslím, že je dost dobrý úspěch, když se podívám, kolik dalších šikovných šiček se do soutěže zapojuje. Podzimní náhrdelník mám ráda hlavně kvůli jeho barvám, které jsou velice živé, ale zase ne moc křiklavé, aby se nedal nosit. Také ho mám ráda kvůli tomu, že on je právě tím mým prvním krůčkem k ještě složitějším šperkům, o kterých jsem se zmiňovala výš. Na chodském náhrdelníku si zase cením toho, že byl inspirován mým rodným krajem. Na Chodsku se vyrábí chodská keramika, chodské koláče, nosí se chodský kroj, ale ještě jsem u nikoho neviděla chodský náhrdelník. Nejdřív jsem si myslela, že ho koupí někdo, kdo neví co s penězi a že si ho doma jenom vystaví a ani ho nebude nosit. Nakonec se ale jeho majitelkou stala úplně obyčejná žena, která se prostě do něj zamilovala. Bylo to právě na Chodských slavnostech. Ta paní na sobě měla chodský kroj a ten náhrdelník k tomu byl úplná bomba. V sobotu si ho koupila a celý víkend ho nesundala z krku. To byla pro mě ta největší pochvala.

5. Jak propaguješ svoje šperky a jak se Ti to daří?

Šperky propaguji především na internetu, ať už na fleru nebo na dalších stránkách. Občas potom vyrazím na nějaký trh, klasikou se staly Chodské slavnosti, kde jsem každý rok. Stánkový prodej mě začal docela bavit a chtěla bych takhle někam jezdit častěji. Zatím na to ale není moc času a zatím také nemám vlastní stánek. Jestli ale všechno půjde tak, jak si představuji, že by to jít mělo, potom bych nějaký ten stánek na jaře stloukla a rozjela bych se do českých luhů a hájů. Třetím způsobem propagace je potom nošení vlastních šperků. Tuhle oblast ale jaksi zanedbávám. Totiž, kovářova kobyla, že jo... Výjimkou jsou rockové a metalové koncerty a festivaly, na které se vždy řádně vyfiknu a vybavím vizitkami...

6. Když tvoříš, posloucháš třeba oblíbenou hudbu?

Jsem člověk, který nevydrží dlouho v tichu a klidu. Proto si k tvoření vždycky něco pouštím. Dřív to byla hudba. Zjistila jsem totiž, že když si pustím nějakou opravdu tvrdou hudbu, tak se mi potom nit tolik nemotá a korálky tolik nepadají z rukou :o) Později jsem si začala pouštět Cimrmany, nasmála jsem se u toho a práce rychleji utíkala. Poslední dobou si ale z archivu pouštím různé televizní pořady, na které se nestíhám dívat v televizi.

7. Jak si představuješ svoji tvorbu třeba za 5 let, kam by ses ráda dostala, posunula?

Za pět let? Teď nevím, jestli je to dlouhá, nebo krátká doba. Za pět let budeme mít možná postavený dům, ve kterém snad budu mít víc místa na materiál, než mám teď. Pořád bych totiž nakupovala další a další korálky, jenže problém je v tom, že už je nemám kam dávat. Ale když je nekoupím, tak mi potom zase chybí, a to mě brzdí v tvorbě. Už jsem psala, že se teď zaměřuji hlavně na ty honosné šité a obšívané záležitosti. Co ale bude potom, až se to pořádně naučím, nevím. Možná objevím něco nového, co bych se chtěla naučit ať už v oblasti korálkování, nebo v oblasti úplně jiné (poslední dobou přemýšlím o keramice), nebo také ne. Jestli si ale můžu něco přát, potom bych si přála, aby se někomu moje tvorba líbila i za těch pět let.

 

Děkujeme a přejeme hodně originálních nápadů :-)