JUNEAU

Vítězkou, které náleží zveřejnění rozhovoru, se v 7. kole soutěže Klubu šitého šperku stala Juneau:

1. Něco o sobě? A co třeba Tvůj nick (jméno) na Fleru?

Mé jméno je Jana, je mi 39 let a pracuji  v oblasti realit. Co se týče  mého nicku,  vznikl kdysi spontánně při čtení knížky s druhoválečnou tématikou, o kterou se zajímám. Byl to totiž i mimo jiné  (Juneau je hlavní město Aljašky) název lehkého amerického křižníku.
Tím jsem se dostala k další zálibě a tou jsou knížky. Zajímá mě historie, ezoterie, minerály, ráda chodím do přírody a míst o hub sbírám různé šutříky, které pračka občas neschroupne. Nějakou dobu jsem se pokoušela malovat obrazy a fotit. Díky tomu, že jsem vyrostla na vesnici řekla bych, že jsem celkem zdatný kutil a velká milovnice zvířat . Mimochodem jsem hrdou majitelkou jednoho nezvedeného voříška, dovezeného z mého ročního pobytu  v Itálii.

2. Jak dlouho se věnuješ šitým šperkům a kde byl prvopočátek, který Tě k tomu přivedl?

Korálky mě zajímaly odmalička, kdy jsem schraňovala v krabici od bot spoustu různých  korálků. Nicméně plně jsem šití šperků začala věnovat cca v roce 2008. Má tehdejší kolegyně z práce (díky Kačko) narazila na proslulý web czechbeadwork a po shlédnutí tolika krásných výrobků a návodů jsme se rozhodly, že zkusíme něco podle nich vytvořit. Korálkování  začalo být o něčem jiném, než jen o pouhém navlíkání šňůr. Popravdě řečeno absolutně jsem netušila, na kolik tomuto koníčku propadnu  a že se vlastně stane závislostí.

3. Kde čerpáš inspiraci? Jak vznikají Tvoje šperky a kolik jim věnuješ času?

Sama nevím, občas mě inspiruje film, knížka, věci kolem mě, mimořádně zabrouzdám na netu a mrku co tvoří konkurence. Ale valná většina nápadů přichází jaksi sama. Někdy stačí jeden pohled na korálky a vím přesně, co z nich chci ušít, jindy mám rozešitý šperk, který nechávám takříkajíc dozrát a dodělávám jej postupně. Občas se mi podaří výtvor, který nemá s původním záměrem nic společného a je víceméně dílem náhody. Kolikrát jsem sama překvapena. Ačkoliv jsem netrpělivý člověk, nevadí mi skoro dokončené dílko rozstříhat a začít nanovo pokud v něm objevím chybu, nebo plně neodpovídá mým představám. V tomto ohledu budu asi vždycky nespokojená. Vzhledem k tomu, že kvůli práci mám na šití opravdu málo času, věnuji se mu především o víkendech nebo dovolené, ale pak jsem schopná si ke korálkům sednout v 10 ráno a skončit třeba ve až  o půlnoci nebo ve 2 hodiny ráno. 

4. Na který tvůj šperk (výrobek) jsi nejvíc hrdá, kterého si nejvíc vážíš?

Těžko říct, do každého šperku dávám kousek sebe, takže si vážím všech. Za každým kouskem je nekonečné vysedávání, popíchané ruce a velký kus trpělivosti a s každým se nerada loučím. Ale jeden za všechny. Nejvíce jsem si zamilovala ptačí náhrdelník Jarní slavnost.

 

5. Jak propaguješ svoje šperky a jak se Ti to daří?

O propagaci bych v mém případě snad  ani nehovořila. To je věc, kterou dost zanedbávám. Kromě toho, že svým šperkům dělám reklamu tím, že je nosím já a mé kamarádky, mám svoje vlastní webové stránky.  Tady je opravdu co zlepšovat, ale je to dáno mou povahou. Jsem stydlín a raději se držím v pozadí a doufám, že si mě někdo všimne, což je samozřejmě špatně. 

6. Když tvoříš, posloucháš třeba oblíbenou hudbu? 

Hudbu ani ne. Raději si pustím nějaký  pěkný film jako zvukovou kulisu, i když ke svému překvapení jsem svůj poslední kousek, který mě ve finiši dost potrápil,  úspěšně dotvořila až při Velké ceně Maďarska ve F1  :-)))

7. Jak si představuješ svoji tvorbu třeba za 5 let, kam by ses ráda dostala, posunula?

Pět let je velmi dlouhá doba a naprosto si netroufám odhadnou co bude. Vím jen, že mám co zlepšovat a chci se dál učit novým technikám. Samozřejmě bych byla šťastná, kdybych dokázala vytvořit opravdu, ale opravdu výstavní kousek a jednou bych se ráda účastnila některé z mezinárodních korálkových soutěží.

Ale stejně tak mi ke štěstí mi postačí, když se moje šperky budou i za těch 5 let  stále líbit, dělat lidem radost a především když poslouží dobré věci, v mém případě jako prostředek pro  získání pomoci zvířecím útulkům.