pátek 9. března 2012

EPONA

Vítězkou, které náleží zveřejnění rozhovoru, se v 9. kole soutěže Klubu šitého šperku stala Epona:





1) Něco o sobě? A co třeba Tvůj nick (jméno) na Fleru?



Začnu asi stejně jako ostatní – jmenuji se Romana, je mi 38 let, mám dvě holky, manžela, .....prostě nic výjimečného.
Když jsem přemýšlela nad nickem , pod kterým zde na Fleru budu vystupovat, pomohla mi moje mladší dcera Kristýnka. Jako avatar mi vybrala koníka, protože obě milujeme koně, a k němu jsme pak vymýšlely vhodné jméno – volba padla na Eponu, bohyni koní.

2) Jak dlouho se věnuješ šitým šperkům a kde byl provopočátek, který Tě k tomu přivedl?



Šitým šperkům jako takovým se věnuji dva roky. Pokud nepočítám svoji tvorbu z drátů a korálků na základní škole, tak úplným prvopočátkem byl podzim 2009, kdy jsem začala vyrábět ozdobičky (andělíčky, hvězdičky a rybičky) z drátků a rokajlu. A protože jsem tomu naprosto propadla, začala jsem se pídit v knihkupectví po dalších nových návodech na ozdoby. Tam mi také padla do oka knížka Jitky Sůsové „Šité korálky“. Tak jsem objevila šité šperky. Tenkrát jsem Fler ještě neznala. Fler jsem poznala asi o čtyři měsíce později, a na něm šperky od Vlaďky – ty mi tehdy naprosto vyrazily dech a nastavily metu, které bych jednou ráda dosáhla - do té doby jsem vůbec netušila, co vše se dá z těch malinkých korálků vytvořit. No a čím víc se člověk o šité šperky zajímá, tím víc žasne a posouvá své hranice.




3) Kde čerpáš inspiraci? Jak vznikají Tvoje šperky a kolik jim věnuješ času?



Inspirací je vše kolem mě: zajímavé stavby (miluju architekturu 19. – 20. století), příroda (mrazem vykouzlené obrázky na oknech, listy...) detaily a křivky naprosto běžných věcí, prostě cokoliv, co mě z nějakého důvodu zaujme. Někdy přiichází nápady těsně před usnutím, jindy jen tak, když se zastavím a na nic nemyslím. Některé kameny si řeknou o obšití samy (např. náhrdelník Picaso). Někdy je šperk pečlivě rozvržen a připraven, jindy vzniká naprosto živelně a intuitivně. Není na to žádné obecné pravidlo. Šiju téměř každý den, tak dvě hodinky denně, ale až večer, až je klid.



4) Na který Tvůj šperk (výrobek) jsi nejvíc hrdá, kterého si nejvíc vážíš?



Tak na tuto otázku se nedá odpovědět. Myslím, že to tu už někdo psal, že je to vždy ten poslední výrobek. Snažím se, aby každý šperk byl originální a něčím výjimečný a na každý jsem pak pyšná. Ale jsou tu dva šperky, které mi přirostly k srdci přece jen o trochu víc – náhrdelník Hvězdná noc, můj první opravdu velký šperk, který se dokonce i prodal, a pak soutěžní Mechové jezírko, protože díky němu jsem v tak velké konkurenci zvítězila. Ale jinak mám ráda všechny své výrobky, všem jsem dala kus sebe.


5) Jak propaguješ svoje šperky a jak se Ti to daří?



Spíš nedaří než daří. Mám sice své webové stránky a pak jsem zde na Fleru, ale spíše čekám, až si mě někdo všimne a zeptá se. Mám pár svých šperků, které nosím, šperky nosí i moje starší dcera Bára a dělá mi s nimi reklamu. Je mi jasné, že je to málo, ale nabízet své zboží prostě neumím. Takže v mém případě nezbývá než doufat, že dobré zboží se chválí samo.



6) Když tvoříš, posloucháš třeba oblíbenou hudbu?



Jak už jsem se zmínila, tvořím hlavně večer, takže u televize, kdy program vybírá manžel nebo dcera a já televizi sleduji jen po očku. Jsem ráda, když je v pokoji někdo se mnou. Když se mi přece jen podaří vyšetřit si trochu času pro sebe a nikdo není doma, pak ráda poslouchám hudbu – skupiny Clannad, Era, Mohykans, Medwyn Goodall, ....




7) Jak si představuješ svoji tvorbu třeba za 5 let, kam by ses ráda dostala, posunula?



Nevím, já celkem nic neplánuji, život beru takový, jaký je. Určitě se naučím nové techniky, zlepšovat je také pořád co, ale že bych měla nějaký konkrétní plán, tak to ne.



Mám jen sen: nabízet své šperky v nějakém butiku se zajímavými modely, tvořit šperky ke konkrétním šatům. Zeptejte se za pět let, zda se sen splnil.


1 komentář: