Když jsem tenhle nick na Fleru uviděla poprvé, první, co mě napadlo, bylo, že je fakt "straschný" :-)) Ale taky mě od první chvíle zajímalo, kdože se pod tímto nickem skrývá, protože šité šperky, které tento prodejce vystavoval, byly dechberoucí... A jsem moc ráda, že můžeme trošku poodkrýt identitu, protože Vladstraschna vyhrála 1. místo v úplně prvním kole soutěže Klubu šitého šperku...
A tak jsme jí položili pár otázek:
1. Něco o sobě? A co třeba Tvůj nick na Fleru?
Jmenuji se Vladimíra Neuvirtová, mám dva dospělé syny a většinu svého pracovního života funguju jako knihovnice, posledních třináct let v univerzitní knihovně Ostravské univerzity. Žiju v maličkém nedodělaném domečku s malinkou, občas zaplavenou zahrádkou. Té jsem měla snahu se věnovat, ale vzhledem k tomu, že včetně cesty věnuji pomalu 11 hodin denně zaměstnání, a raději se pak věnuji tomu, co mě opravdu baví, zahrádka zašla na úbytě.
Všude, kde se ukážu, se hlásím pod nickem Vladstraschna. Přezdívku mi dal před lety pubertální syn kolegyně z práce v domnění, že mě naštve. Pojmenování mě pobavilo. Nakonec, proč ne - jsem Vlad(ka) a někdy jsem opravdu straschná (sch čti jako š). Takže když jsem se poprvé přihlašovala kdesi na webu, vzpomněla jsem si na toto.
2. Jak dlouho se věnuješ šitým šperkům a kde byl prvopočátek, který Tě k tomu přivedl?
Kam až má letitá paměť sahá, stále mi škubalo rukama. Prostě jsem měla potřebu tvořit. Za mých mladých let na našem trhu nebyl absolutně žádný hobby materiál, takže jsem se naučila hodně improvizovat pod heslem: Z čehokoliv jde udělat cokoliv.
Před zhruba pěti lety jsem při pátrání po nějakém lepidle či barvě narazila na fotky náhrdelníku, jehož styl je mezi korálkářkami známý jako "šitý korál". Umotala jsem celou soupravu a byla nesmírně pyšná na to, že jsem to zvládla napoprvé a bez jakéhokoliv návodu, jen tak podle fotky. Jelikož mě to dost vyčerpalo, věnovala jsem se ketlování a kamarádkami jsem byla přinucena zvládnout i drát - prostě nějakým způsobem upevnit nevrtané kameny.
Šitému šperku jsem se začala věnovat vlastně před necelými dvěma lety, kdy jsem prostě v korálkování potřebovala postoupit do dalšího "levelu". A více po objevení krásně pravidelných japonských korálků. Vyhovují mi zejména při obšívání kamenů, jako základ, který se "učeše" a pak se od něho odvíjí další postup. A na svou malinkatost mají prima velké dírky.
3. Kde čerpáš inspiraci? Jak vznikají Tvoje šperky, kolik času jim věnuješ?
Inspiraci... Já nevím, někdy jde něco víceméně "samo". Třeba v případě, kdy mám obšít nějaký konkrétní kámen, vycházím z jeho přirozeného tvaru či barev. Podobně se sklem či nějakými zajímavými knoflíky.
Velmi ráda se inspiruji oděvem. Docela ráda tvořím šperky pro konkrétní zákaznice a konkrétní šaty, ke kterým momentálně potřebuji "něco na krk". A mám radost, když to nechají na mě. Sice mi nejdéle trvá šperk vymyslet, ale pak se mohu vydovádět.
Mám nastřádanou spoustu nádherného materiálu, a když mám potřebu něco vytvořit, dokážu hodiny sedět, přehrabovat se v "pokladech" a dumat. Taky hodně o výrobku přemýšlím při cestě do a z práce a před spaním. A ráno už nevím, co jsem si to vlastně vymyslela :-) Takže vlastně tvorbě věnuji všechen čas, kdy nemusím myslet na něco jiného. Nejlépe se mi pracuje v létě, kdy si nastěhuji krabice se zásobami ven na terasu. Je celá zastřešená, takže v případě nepřízně počasí, pokud není chladno, mě to neodradí a korálkům snad vzdušná vlhkost nevadí. V zimě se stěhuju do obýváku, z čehož je rodina hodně "odvázaná", protože trvale obsadím jídelní stůl a chlapi se stravují u "konferáku". Ale naučili se chápat.
4. Na který svůj šperk (výrobek) jsi nejvíc hrdá, kterého si nejvíc vážíš?
Hrdá jsem asi na ten první, už proto, že jsem ho zvládla samostatně, ač se chybičky, třeba v upevnění zapínání, vloudily. Pak jsem byla pyšná na svoji první tzv. Cellini spirálu - že jsem ji dokázala dokončit poté, co několikrát letěla práce do kouta a že jsem se do ní pustila v době, kdy jsem neměla ani ponětí, co je to peyot steh. A hodně si vážím svých posledních prací, jejichž ukázky mám v profilu na Fler.cz. Jsou to věci náročné, nedoceněné, ale dělané s láskou a nadšením, že jsou dámy, kterým mohu ušít něco podle svého vkusu, a které po mně nechtějí jen "něco nenápadného".
5. Jak propaguješ svoje šperky a jak se Ti to daří?
Asi nedaří... Myslím, že jsem šikovnější výrobce, než prodejce. Výrobky nabízím samozřejmě, a to především, na Fleru. Pak na svých osobních stránkách a rozesíláním novinek svým stálým zákaznicím a fanouškům. Taky nabízím výrobky ve dvou kamenných obchodech v centru Ostravy. Jednodušší a zejména drátované věci pak prodávám na dvou či třech jarmarcích v okolí bydliště. Naštěstí je všechno mé konání na bázi "vedlejšáku". Nimravá práce s korálky by mě určitě neuživila, a možná by i přestala bavit. A chyběl by právě ten čas na úvahy, protože ten je neprodejný.
6. Když tvoříš, posloucháš třeba oblíbenou hudbu?
Miluji Vivaldiho, Bacha, Händela... Ale i některou metalovou muziku. Takže ano, poslouchám. Pokud mi to manžel a jeho TV dovolí.
Ovšem přiznám se, že mám taky ráda ticho a nevadí mi samota. Tu u tvoření upřednostňuji, neruší mi to myšlenky.
7. Jak si představuješ svoji tvorbu třeba za 5 let, kam by ses ráda dostala, posunula?
Ráda bych zvládla i jiné techniky, třeba práci s ACS či smalt, ale to je ve hvězdách. Momentálně se snažím vykutit, jak spojit šití a drátování v nějaký smysluplný a slušně vypadající výtvor. Myslím na to už dlouho, ale nechci to uspěchat. Nemám ráda nedotažené věci. Raději počkám. Takže je možné, že mě to osvítí opravdu až za těch pět let :-) Kdo ví.
Taky bych se samozřejmě chtěla zdokonalit v šití a velice bych si přála, aby se šitými šperky zdobilo více žen, aby tu práci a originalitu dokázaly ocenit, aby viděly, jak šperk dokáže podtrhnout osobnost a zvýraznit oděv a aby pochopily, že šperk nemusí být jen z drahého kovu.
Vlaďko, děkujeme za rozhovor a přejeme bystré oči, hbité prsty a hlavu plnou originálních nápadů :-))
Šperky od Vlaďky najdete na http://www.fler.cz/vladstraschna.
