TheTerezkaD

Rozhovor s vítězkou 11. kola Luuthien jste si již mohli přečíst zde.

Takže vítězkou, které náleží zveřejnění rozhovoru, se v 11. kole soutěže Klubu šitého šperku stala TheTerezkaD:

 

 

Něco o sobě? A co třeba Tvůj nick (jméno) na Fleru?
Zdravím všechny kolemjdoucí či přímo směřující, mé jméno je Tereza a čerstvě jsem překročila hranici 22 let lidského věku. S mým jménem souvisí i celkem dost šílený nick, pod kterým se v internetových vodách snažím úspěšně proplouvat, tedy TheTerezkaD. Příčiny vzniku jsou naprosto chronické – nedostatek talentu na slovní hříčky, absolutní nechuť vymýšlet nějakou přezdívku a evidentně ještě větší nedostatek rozumu a obezřetnosti, neboť jsem nedomyslela důsledky této volby do budoucna, a tak mi nick už zůstal. Konkrétní vznik má na svědomí Strýček Google, z jehož nabádky jsem si tak neobezřetně vybrala :D K mé osobě bych zmínila to, že studuji a žiji v malebném jihočeském kraji, kde se snažím obstát v oboru Biologie. Kromě korálků je ještě mojí velkou láskou bikram yoga, které jsem propadla před rokem a půl, ale to je zase jiné povídání.

 

Jak dlouho se věnuješ šitým šperkům a kde byl prvopočátek, který Tě k tomu přivedl?

Šitým šperkům se věnuji od roku 2009, kdy jsem začla přecházet od ketlování a zvířátek na drátku k jehle a niti, potažmo vlasci. Na scénu flérovskou jsem s prodejem ale vstoupila až v půlce roku 2010 a od té doby se snažím stále zlepšovat a zkoušet nové korálkové techniky, což má za následek prudké změny mého sortimentu J

 

 

Kde čerpáš inspiraci? Jak vznikají Tvoje šperky a kolik jim věnuješ času?

Inspiraci čerpám všude možně. Mojí doménou nejsou šperky výrazné svojí velikostí, ale ráda si hraji s barvami, jednotlivými drobnými odstíny a šílenými kombinacemi. Někdy mě ta kombinace napadne sama nebo se mi pytlíčky korálků naskytnout v takovém rozpoložení, že to prostě ladí a já to pak použiju, zasahuje tedy náhoda, nálada, věci, lidi kolem mě, hodně hudba, která vyvolá pocity, které stojí za to převést do barev a zapracovat. Nebo se mi prostě rozsypou pastelky, ano, i tak jednoduché to někdy je. Času jim věnuju právě tolik, kolik mám. Přes rok to prostě moc nejde, ve zkouškovém téměř vůbec a tak, když zkoušky skončí, mám chrlící období, jako právě teď, ve kterém se „hojím“.

 

Na který tvůj šperk (výrobek) jsi nejvíc hrdá, kterého si nejvíc vážíš?

Popravdě jsem hodně pyšná právě na ty náušnice, které mi vyhrály druhé místo. Byl to můj první větší sutaškový počin, pro který jsem zvolila mojí oblíbenou rivolku a od toho se už odvíjelo i barevné ladění. Momentálně jsem hrdá i na svéostatní sutaškové věci, kde jsem se nejspíš opravdu našla a kde se snad zdokonalím i natolik, že budu tvořit i větší věci. Ale mám ráda vše, co vytvořím, jsou to přeci moje takové malé děti, do nichž vkládám své naděje a myslím na ně, když jdou do světa.

 

 

Jak propaguješ svoje šperky a jak se Ti to daří?

Co se týče propagace, tak to se snažím celkem dost bych řekla :D Mnozí, co mě znají, vědí :D Snažím se mít hezké fotky a přeji si konečně zrcadlovku, tak snad se mi zadaří a zlepším se ještě více. Také mám konečně svoje webové stránky, za které se nestydím. Zač se stydím je akorát jejich pomalé plnění, protože, co si budeme povídat, radši korálkuji, než administruji.

 

Kterou techniku máš nejradši a proč?

Má nejoblíbenější technika? Teď mám období sutašek. Když jsem přišla na fler, tak to byl klasický beadweaving, který jsem tak nějak opustila a přenechala nadanějším a povolanějším. Načež jsem si vyzkoušela korálkovou výšivku, kterou nejraději tvořím čelenky, zbytek mi už tolik totiž nejde :D Plynulým pohybem jsem ovšem přešla na kuličky a rivolky, které jsou mojí láskou doteď a zašívám je s radostí do sutašek.

 

 

Jak si představuješ svoji tvorbu třeba za 5 let, kam by ses ráda dostala, posunula?

5 let, to je hodně dlouhá doba. Pomalu dvakrát déle než tvořím, takže je to obrovský prostor pro zlepšení, kterého bych samozřejmě ráda dosáhla. Chtěla bych tvořit i velké věci, rozšířit hranice mé tvořivé duše a zbavit ji okovů, aby vylétla a já jí poskytla své ruce k úspěšnému zhmotnění jejích představ. Chtěla bych si tvořit své a po svém, aby se to ale lidem pořád líbilo a dělalo jim radost vlastnit nějaký můj šperk, který zpestří jejich den, protože, když si ode mě něco odnáší, odnáší si můj nápad, můj čas, mé myšlenky a vše, co se ve mě dělo, když jsem ten šperk vytvářela. Hlavně bych se asi ale chtěla vidět nohama stále na zemi, s krabicemi korálků stále po ruce a osobou či osobami, které mě sice asi nikdy nepochopí, ale budou rádi, že takovou nepochopitelnou bytůstku ve svém životě mají. To by bylo fajn.





 

 

 

Děkujeme a přejeme pevné jehly a hlavu plnou nápadů :-)